Září 2008

O chovaném plemeni

27. září 2008 v 18:58
O PLEMENI


… Achal Teke zní jako žalostný nářek, který tichou

nocí přivál pouštní vítr. Achal Teke je jako teskná píseň,

která vábí. Achal Teke je jako obdivné vydechnutí.

Je slyšet kroky v písku. Ze tmy vystupují siluety jezdců

na záhadných koních.

Achal Teke…

Achal Teke je tajemství, na které si můžete sáhnout,

pohladit jej či dokonce na něj vsednout a štvát jej

nekonečným cvalem. To všechno vás nechá, ale stejně

do něj neproniknete. Achal Teke jsou sami sebou, jsou

uzavření a zvláštní - jakoby se v nich sečetla moudrost

tisíciletí. Vznešená moudrost bídy, úmorného strádání

a přitom oddanosti. Je výsadou, která se nedobývá lehce,

kdo nezkusil, nemá naději…

-Z. Mahler-
Achaltekinský kůň je považován za jedno z nejstarších plemen koní na světě, přímého potomka starověkých koní perských. Pro svoji mimořádnou výkonnost a mystickou krásu byli tito koně cenným a žádaným artiklem již odpradávna, jejich kouzlu propadl perský král Dáreios, Alexandr Veliký i Čingischán. Archeologické vykopávky z jižního Turkmenistánu, odhalily kostru koně, jejíž stáří se odhaduje do doby okolo 2400 př.K., shodnou ve všech znacích s dnešním achaltekincem. Názvy koní massagetští, partští, nisejští, perští, turkmenští označují jednoho a téhož koně, známého v dnešní době pod jménem Achal Teke. Soudobý název pochází z názvu turkmenského kmene "Teke", který choval tyto koně v oaze "Achal". Tato oáza je z jedné strany obklopena pouští Karakum (Černé písky), z druhé strany se zvedá pohoří Kopetdag. Odlehlost a nepřístupnost oblasti umožnily zachování plemene v té nejčistší podobě, bez přimísení cizí krve a ostatních vlivů.



Achaltekinci se chovají v Turkmenistánu (okolo 40% celkové populace), v Rusku, Uzbekistánu a v menší míře v Evropě a USA. Celkový počet je odhadován přibližně na 6000 ks, z toho je 350 plemenných hřebců a 1140 chovných klisen, zbytek tvoří dorost. V současnosti existuje 18 linií, z nichž většina z nich je odvozena od hřebce 2a Boinou. Nejvíce je zastoupena linie Gelišikli (20,7%), dále Kaplan (10,4%), Kir Sakar (8,7%) a El (8,4%). Plemenná kniha je vedena v Rusku ve Všeruském vědecko-výzkumném institutu pro chov koní (VNIIK), v Rjazaňské oblasti. Na stejné adrese sídlí i Mezinárodní asociace chovatelů achaltekinských koní (MAAK). Aby byl kůň zapsán do plemenné knihy, musí mít test paternity (DNA test nebo test krevních skupin) a oba rodiče musí být zapsáni v PK. Kromě plemenné knihy čistokrevných achaltekinců je ve VNIIKu veden také registr achaltekinců s příměsí cizí krve. Pro zápis do registru platí také povinný test paternity. Zde v Čechách zprostředkovává registraci v ruské plemenné knize Český svaz chovatelů Achal Teke.
Exteriér
Hlava achaltekince je lehká, suchá, se širokým plochým zátylkem. Profil je někdy rovný, častěji však s vypouklým čelem nebo klabonosem. Čelo je široké, oči velké, výrazné, s typickým tvarem připomínajícím oči dravého ptáka. Uši jsou dlouhé, pohyblivé, nozdry a pysky tenké. Hlava je nasazena na krk pod ostrým úhlem.



Krk je vysokonasazený a dlouhý, rovný nebo ve tvaru S.

Tělo je velmi dobře osvalené, s vysokým kohoutkem, dlouhou lopatkou a hlubokým hrudním košem. Žebra jsou oválná a dlouhá. Hřbet je rovný, dlouhý, někdy se sklonem ke slabším bedrům. Záď je skloněna v přiměřeném úhlu, ocas je nízko nasazen.

Končetiny jsou suché, s výraznými šlachami. Předloktí a bérce jsou dlouhé. Zadní končetiny mají občas šavlovitý postoj či sblížená hlezna. Kopyta jsou malá, pevná.

Srst je velmi jemná, hebká, hříva a ocas řídké, čupřina obvykle zcela chybí.

Barvy

Typický je kovový lesk, který je v menší či větší míře patrný u všech barev. V rámci plemene se nejčastěji vyskytují hnědáci, dále plaváci, následují vraníci, ryzáci, bělouši, žluťáci a cremello.

Pohyb, temperament, intelekt

Pohyb je prostorný, elastický a impulsivní, příjemný pro jezdce ve všech chodech. Temperament je živý, intelekt nadprůměrný.

Tělesné míry

Průměrná KVH hřebců je 159 cm, u klisen 157 cm. Obvod hrudníku u hřebců 176 cm, klisny mají o dva centimetry více. Obvod holeně u hřebců 19,5 cm, u klisen 19 cm.

Achal Teke ve sportu

Turkmeni byli odjakživa milovníky dostihů. Rychlost navíc byla u bojového koně žádoucí vlastností a v průběhu věků se selekcí dále upevňovala. Je známo, že způsoby dostihového tréninku byly Evropany přejaty právě ze Střední Asie. Dle rychlosti je achaltekinec na druhém místě za anglickým plnokrevníkem. Rekordy na jednotlivé vzdálenosti jsou následující: 1000m-1,03´9, 1200m-1,16´7, 1400m-1,28´5, 1600m-1,43´6, 1800m-1,57´0, 2000m-2,11´5, 2400m-2,41´6, 2800m-3,09´6, 3000m-3,00´5, 3200m-3,40´9 Dodnes jsou rovinné dostihy pro achaltekinské plemeno jedinými oficiálními výkonnostními zkouškami, i když je v současnosti vypracovávána nová metodika.



Dvacáté století znamenalo rozvoj klasických jezdeckých disciplín, a tedy i novou oblast využití pro achaltekince. I zde prokázal svoji kvalitu. Asi není potřeba příliš představovat vraného hřebce Absenta (linie Arab), olympijského vítěze v drezuře z r. 1960 v Římě. O čtyři roky později se dokázal umístit na olympiádě jako třetí a o další čtyři roky později jako čtvrtý. Zde je zajímavé zmínit, že Absentova krev je zastoupena v rodokmenu dvou hřebců, kteří působili v Čechách, a to u Lakmuse (v otcovské části rodokmenu, v 2. generaci) a u Garuta (v mateřské části rodokmenu). Garut působil i v teplokrevném chovu, z jeho potomstva můžeme zmínit např. Granda Kinského (z kinské klisny Tity), který exceloval s Libuší Půlpánovou ve westernových disciplínách. Dalším koněm s Garutovou krví je hřebec Alois (po Ascot), český teplokrevník, působící v chovu Ing. Müllera v Mněticích. Garut je otcem klisny Novely



, matky Aloise. Otec Absenta, bělouš Arab (Kazbek), byl účastníkem legendárního pochodu z Ašchabadu do Moskvy v r. 1935, dvanáct let se úspěšně účastnil soutěží všestrannosti a parkurů. Jako šestnáctiletý se stal držitelem národního rekordu ve skoku mohutnosti, kdy překonal výšku 2,19m. Dalším sportovně úspěšným koněm byl valach Penteli, syn Fakirpelvana, který se v 70.letech účastnil skokových soutěží nejvyšší obtížnosti. Zde opět zmíním, že krev Fakirpelvana je v Čechách hojně zastoupena u klisen, importovaných v 90. letech paní Havlíčkovou z hřebčína Dagestanskij, kde působil hřebec 883 Kaltaman, syn Fakirpelvana. V 80.letech úspěšně reprezentoval achaltekinské plemeno hřebec Perepel, držitel světového rekordu ve skoku do dálky (8,78m). Z koní v současnosti si zaslouží zmínku klisna Galambija (po Melesur), šampiónka Ruska ve všestrannosti v kategorii mladých koní, hřebec Sotschi (po Sugun) účastnící se soutěží všestrannosti, umístěn na 2.místě Mistrovství juniorů ve Švýcarsku, hřebec Sengar, sbírající floty v soutěžích všestrannosti z USA (než jeho nadějnou kariéru zastavilo zranění , dopracoval se až do týmu americké reprezentace ve všestrannosti), hřebec Sugun úspěšně se účastnící vytrvalostních soutěžích ve Francii a hřebci Zabeg a Pejkam startující ve stejné disciplíně v Rusku.

Achalteke a jeho vliv na ostatní plemena

Achaltekinec ovlivnil mnoho plemen. Podílel se na vzniku anglického plnokrevníka (jeden ze tří zakládajících hřebců, Byerley Turk, je podle některých pramenů považován za achaltekince. Je ovšem jisté, že turkmenský původ měli hřebci Darcy White Turk a Darcy Yellow Turk. Také ovlivnil trakénského koně, prostřednictvím slavného hřebce Turkmen-Atti. Výraznou úlohu sehrál i při formování donského a buďonovského koně, karabacha, kabardince a dalších ruských plemen (v Rusku bylo achaltekinské plemeno uznáno za oficiálního zlepšovatele ostatních plemen, podobně jako arabský plnokrevník a anglický plnokrevník). V současné době, s cílem získat kvalitního sportovního koně, se achaltekinec používá ve spojení s anglickým plnokrevníkem (např. hřebec Bugar, člen ruské reprezentace ve všestrannosti) nebo teplokrevnými plemeny. Výsledné produkty si zachovávají tvrdost, vytrvalost, inteligenci a eleganci pohybu achaltekinců a současně získají větší tělesný rámec, který je dnes většinou sportovních jezdců u koní vyžadován.

Pochod Ašchabad-Moskva



Vynikající demonstrací schopností achaltekince byl pochod z Ašchabadu do Moskvy, který se uskutečnil v r. 1935. Vzdálenost činila 4300 kilometrů, z čehož 360km vedlo pouští. Pochodu se účastnilo 28 jezdců a koní, kromě achaltekinců ještě anglo-tekinci a jomutští koně. Vzdálenost byla překonána za 84 dnů. Achaltekinští koně dorazili ve výrazně lepší kondici, než ostatní plemena, ve vynikající kondici byli hřebci Arab a Alsakar.

O této stáji

27. září 2008 v 18:57
O nás
Achaltekinský kůň byl pro nás vždy velkým snem. Tento sen jsme si díky okolnostem mohli splnit v roce 2002, kdy jsme zakoupili první koně z chovu manželů Havlíčkových v Chrastavě u Liberce. Jednalo se převážně o podílové achaltekince, často dovezené přímo z Ruska, Dagestánu a Kazachstánu. V lednu 2004 je pak následovali další koně, plnokrevní achaltekinci z jihoruského hřebčína Akhalt-Servis. Dalším importem, který pak následoval v listopadu 2006, byl v Dagestánu zakoupený plemenný hřebec Gumon, který prokázal vysokou výkonost na dostihové dráze. Zatím posledním zakoupeným (2007) přírůstkem je v Německu narozená klisnička Ainabat.
Naším cílem je chov plnokrevných a podílových achaltekinců s důrazem na zachování typu a charakteristických vlastností tohoto plemene, kterými jsou konstituční tvrdost, vytrvalost a rychlost, společně s vysokou inteligencí a silnou vazbou na člověka.
Naším heslem je
"Typ, výkon a umění"
tedy chovat koně maximálně typově odpovídajícího standardu plemene, výkonného a takového, který nebude jen věrným jezdeckým partnerem, ale zároveň i uměleckým dílem.
Náš tým tvoří tři lidé - Petra Marešová (vedoucí chovu), Jana Gibsonová (správce farmy) a Jan Gibson, t.č. student druhého ročníku Lékařské fakulty UK, který ve svém volném čase s velkým nasazením pomáhá se vším, co je potřeba.
Farma se nachází na Českomoravské Vysočině, v malé vesničce Tukleky, mezi městy Pelhřimov a Humpolec. Tato lokalita patří k ekologicky nejčistším v republice. Členitý, kopcovitý terén vytváří ideální podmínky pro sportovní přípravu koní, stejně jako pro odchov hříbat a dorostu.
V rámci naší farmy funguje Jezdecké sdružení Philoshippos (philoshippos je slovo pocházející z řečtiny, v překladu znamená "milovník koní"), jehož posláním je jezdecká a chovatelská výuka členů sdružení.
Příznivci a zájemci o plemeno jsou na naši farmu srdečně zváni, pouze prosíme o telefonické ohlášení Vaší návštěvy předem - tel. 723 301 971.
Oficiální stránky této stáje a také zdroj fotek a článků: http://www.akhal.cz/Turkmen.htm

Úvod-Něco o tomto webu

24. září 2008 v 17:22 | Charliess |  Úvod
Ahoj,
Vítám vás na stránkách věnované koníkům. Doufám že se Vám zde bude líbit a budete tuto stránku pravidelně navštěvovat a dovídat se stále nové a nové informace o koních a věcí kolem nich.

Co si na stránkách můžeme číst?
Na těchto stránkách je několik rubrik a každá z nich je částečně nebo celá věnovaná koním. Většinou každý článek obsahuje nějaké povídání a fotky. Jsou zde články jak teoretické tak i zábavné. Samozřejmě zde můžete nalézt i něco o mě a moje zápisky z tréninků.

Takže doufám že se vám stránky budou líbit a zase někdy naviděnou!


Autor fotografie: Milá a hlavně úžasná fotografka Linda Welsch- www.lindawelsch.com
Oddělovače by kone.blog.cz, lovehouse.blog.cz