Březen 2010

Technické potíže

26. března 2010 v 19:58
Ahoj, mám trochu technické potíže s počítačem, takže nachvíli pozastavuji blog. Děkuji za pochopení

Design soutěž

24. března 2010 v 17:09 Soutěže
Ahoj, dlouho jsem přemýšlela, jakou bych zde mohla udělat další soutěž a rozhodla jsem se pro Designovou. Princip soutěže je jednoduchý, budete muset vymyslet a vyrobit design (záhlaví) na dané téma. O vítězi bude rozhodovat hlasování a kol bude podle počtu účastníků. Nějaké hlasy budete dostávat také ode mne.

Přihláška
  1. Přezdívka
  2. Program, který budu požívat
  3. blog
Budu ráda, když se někdo pžihlásíte. Charliess

,

Jarní bleskajda

24. března 2010 v 16:39 Soutěže
Ahoj, vítám Vás u první Jarní bleskovky a doufám, že ji vyplní alespoň tři lidi.
,
  1. Ahoj, máš lepší náladu (jako já), když je Jaro?
  2. Co obvykle odpoledne (přes volno) provádíš? (nějaká činnost :D)
  3. Jezdíš taky na koníky?
  4. Které koňské plemeno pro tebe vystihuje jarní náladu? (příklad: Arabský plnokrevník - Léto)
  5. Tvůj nejoblíbenější zpěvák/zpěvačka?
  6. Oblíbený styl hudby (Pop, Soul, R´n´B, Hip Hop...)?
  7. Co plánuješ na Velikonoce?
  8. A copak bys chtěla na diplom?
  9. Děkuji za vyplnění, přeji příjemný zbytek jarního dne :)

Gotika

23. března 2010 v 14:08 Stáj u Luka
Gotička je klisna plemene ČT, v majetku Danieli Potyszové (sestra Sylvie Potyszové). Danča si Gotičku koupila na začátku roku 2009 a tento rok se s ní pustí již do jejich druhé společné jezdecké (parkurové) sezóny.
Gotička je šikovná kobylka, ale nemá moc ráda čištění apod. Je velice citlivá na uši, takže menší člověk (dítě) nemá šanci jí nasadit ohlávku. Ovšem jinak je Gotička celkově úžasný koník.
,
,

Mochito

23. března 2010 v 13:56 Stáj u Luka
Mochitek je hříbě od Melisi, která zde kdysi byla ustájena. Melisa i Mochito jsou v majetku Kačky Koláčkové, která ve stáji Mochita nechává, protože teprve vyrůstá.
Mochitek je hřebec, kříženec ČT a Andaluského koně, což odpovídá i jeho barvě (hnědý bělouš). Když se Mochin narodil, dával nám všem pořádně zabrat, počínaje "zdrháním" z boxu. Ale teď se Mochitek stal šikovným koníčkem, úplným vůdcem "party" :-).
,

Volnost

23. března 2010 v 13:42
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Foto: (c) .KR. Photo 2010, www.kr-photo.cz

Omluva

23. března 2010 v 13:30
Chci se omluvit, že jsem zde celkově nebyla (včera), dnes vše napravím.

Foto 19.3.2010

21. března 2010 v 17:24
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Miluji západ slunce :)
Foto: (c) .KR. Photo 2010, www.kr-photo.webnode.com

21.3.2010

21. března 2010 v 17:09 Tréninky-Stáj u Luka
Dnes jsem šla ráno do velké stáje a asi něco přes dvě hodiny jsem tam dávala sama seno a zametala. Ve stáji byl Richard (nový trenér) a jeho známí, kteří mu pomáhali. Kolem deváté jsem šla pomoct uhazovat vlečku a zůstala jsem tam až do desíti. Kolem jedenácté jsem šla pomoct do nové, kterou jsem pak (převážně sama) dovybírala. Pak jsme se šli dívat na volnost - koně se pouštěli ve volnosti skákat. Samozřejmě jsem fotila, takže Vám tu pak nějaké foto dám. Nejkrásněji podle mne skákal Fanés a z poníků Šeron (co byste jiného čekali od mistra ČR). Kolem druhé hodiny jsme šli nakrmit novou stáj a já jsem pak šla do velké stáje a zašla jsem se podívat na hříbátko. Hřebeček od Sharmonky je nesmírně komunikativní, nejdřív se mě trošku bál, ale za chvilku jsme se skamarádili. Bylo to moc krásné :). Jeho fotečky bohužel zatím nemám, ale snažím se co nejvíc, abych nějaké měla, ale nejspíše počkám až půjde poprvé do výběhu :-).



Daisy

20. března 2010 v 12:19 Stáj u Luka
Daisynka je velmi šikovný a hodný poník. Když do stáje přišla, říkalo se jí "Girda", ale její pravé jméno je Daisy. Dais ze začátku jezdila pouze pod zkušenými jezdci a účastnila se skokových tréninků, ale nyní na ní často jezdí mladí jezdci začátečníci, kteří ji ovšem v pár případech i kazí.
Na ošetřování je Daisy citlivější poník, který vyžaduje osobní přístup a citlivého ošetřovatele.
,

Uran

20. března 2010 v 11:45 Stáj u Luka
Uránek je takový umpalump naší stáje. Pravým jménem se jmenuje "Buran", ale všichni mu radši říkáme Uran. Když Uránek přišel do stáje, neuměl chodit sám, jezdil vždy jen za druhým koněm. Teď se Urísek už pomalu učí správně jezdit a o takové běžné lumpárny už taky moc zájem nemá, i když občas ty své čertovské růžky opravdu vystrčí.
Na starání je to poník zcela hodný, nekope ani nekouše, můžou ho čistit i úplně malé děti.
,

Milagros

20. března 2010 v 11:33 Stáj u Luka
Milagros jezdila delší dobu pod Kačkou Wlochovou, ale momentálně je určena hlavně na hipoterapii.
Mili je příjemná kobylka na stárání, ale trošičku těžší kobylka na ježdění.

S Milagros jsem si toho prožila celkem dost. Po jejím příjezdu jsem šla s ní a jejím hříbětem na pastvu a oblíbila jsem si jí. Jenže své těhotenské bříško neshodila a stala se "vychytralým" a zkaženým koněm. Což je na tak milou klisnu hodně velká škoda :-(.

Vlásenka

20. března 2010 v 11:19 Stáj u Luka
Vlásenka je bývalá výborná dostihová kobylka, která se nyní využívá na chov. Do stáje přijela v létě roku 2009 z dostihové stáje Valencio. Vlásenka je pohodová kobylka, ráda chodí do výběhu a na procházky, je maminkou hřebečka Vinstiho a v bříšku nyní také čeká hříbátko.
,

19.3.2010

19. března 2010 v 19:43 Tréninky-Stáj u Luka
Dnes jsem nejezdila, protože mám vyvrtnutý kotník, takže jsem se starala o všechny koně. Dneškem nám u nás začalo Jaro, je to krásné když po hodně dlouhé době konečně vysvitne slunce. Vzala jsem si na vyčištění Dina a po mém malém nepochopení naši malé soutěže jsme začali uzdit a sedlat - na čas (to je ta soutěž). Já jsem byla v prvním kole s Dinouškem jako druhá (3 minuty 6 vteřin) a v druhém kole jsem zvítězila s Borůvkou (rekord dvě minuty a opět 6 vteřin) - no a považte, že to je dobrý výkon, když mám handicap (vyvrtnutý kotník). Pak jsem s paní Karolínou dala Borůvce madla a sundala jí otěže (martingal). Dneska šli všechny děcka na lonž bez sedla, já jsem vzala Borůvku do haly a pak jí předala paní Karolíně. No až na jeden pád to šlo holkám dobře. Já jsem se převážně koukala a fotila jak tam jezdí nový ustájený koník a její majitel. V hale bylo opravdu krásně, protože tam po hodně měsících poprvé prokukovala světla slunce a koně v nich vypadali nádherně.
Samozřejmě velkou pozornost všech upoutalo nové hříbátko od Sharmonky - je to hřebeček a má nádhernou čokoládovou barvu. Je velice komunikativní a hodňoučký - bude z něj určitě skvělý kůň :-).
Nakonec jsme s Lenčou a Denčou namazali všem koním kopyta a já pak šla pomoct zavřít kobylky z pastvy. Dnes byl opravdu nádherný jarní den, snad se takových vydaří více :). Mimochodem v neděli nebudeme jezdit, ale budou se koně pouštět ve volnosti, takže se už těším :-). Foto z dneška dodám ;)

Deky pro koně

18. března 2010 v 17:01 T.o K.-Péče
,
Deky jsou důležité zejména v chladném nebo nepříznivém počasí. Jsou vhodné také pro přepravu koní, proti mouchám, proti prochladnutí po ježdění nebo ušpinění ve výběhu.
,
Kvůli lepší bezpečnosti se koníkovi pro běžnou přepravu dává také transportní deka. Od ostatních se liší svou velikostí, která je přizpůsobena tak, aby na koníka přesně padla (kdyby byla volná, koník by se mohl kdekoli zachytit). K transportu lze ovšem většinou použít jakoukoli deku.
,
V období stálého chladného počasí se často používá termo-deka. Je speciálně "vyplněná", aby koníkovi dobře sedla a zajistila mu rychlou a dlouhodobou příjemnou teplotu.
,
Síťovaná deka se používá většinou do výběhů a slouží jako odpuzovačka otravného hmyzu. Většinou je ze síťovaného materiálu, protože je určena na letní měsíce.
,
Do výběhů se pak používají deky krátké a většinou z suštivého (nepromokavého) a dobře umývatelného materiálu.
,
Deka do výběhu musí koníkovi přesně padnout.
,
Jako poslední Vám představím nejpoužívanější deku ze všech a to je deka odpocovací, nebo-li také často nazývaná stájová. Tato deka slouží do stájí, většinou proti prochladnutí po ježdění nebo proti průvanu. Odpocovací deka se vyrábí v delším střihu a z je bavlněná nebo z polyesteru.
,
Někteří koníci také často trpí kvůli mouchám a jiným alergiím - v letních měsících je tu pro ně tato síťka na oči.

Modlitba koně

18. března 2010 v 15:40 Zajímavosti -K.
Odjakživa mám určitý vztah k hezkým básním, k těm, které Vám dokážou něco říci. Očividně jsou takové básně od světových spisovatelů nebo naopak od obyčejných lidí. Modlitba koně je krásná a doporučuji všem koňákům aby jsi ji přečetli.
,
Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj, když skončena je denní práce.
Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.
Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí a najdeš místo v mém srdci.
Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.
Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.
A nebij mne, když Ti nerozumím.
Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná že sedlo, nebo podkovy nejsou v pořádku.
Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas, který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.
Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit, můj milovaný pane, nenech mne, prosím, hladovět a mrznout a neprodávej mne.
Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.
,
Řekla bych, že tahle modlitba přímo vychází z duše všech lidí, kteří s koňmi spolupracují tou přirozenější a pro oba dva pohodlnější cestou.

17.3.

17. března 2010 v 17:26 Novinky - Oznámení
Ahoj, dnes oběhnu, ale bohužel nepřibude žádný článek, ten přibude až zítra ;). Mimochodem Sharmonka už má hříbátko :) Až půjdu v pátek na koně tak Vám sem dám jeho fotku (pokud se mi podaří ho vyfotit :)).
Jinak jak jsem tady psala o mém kotníku, tak s ním půjdu zítra asi na chíru :( Určitě ale nebudu jezdit, ale na koníky samozřejmě půjdu :)
Co Vy? Jak se máte?

Zaplétání copánků a

16. března 2010 v 17:16 T.o K.-Péče
Hlavním důvodem pro splétání hřívy je zlepšit vzhled a navyknout hřívu sklánět se na jednu stranu koňského krku. Počet copánků není stanoven, ale měli byste mít lichý počet podél linie krku a jeden copánek na čupřině. Hříva by se měla pravidelně protrhávat na rozumnou délku. Před splétáním hřívu lehce navlhčete kvůli lepší manipulaci.
,
1. Rozdělte hřívu
Rozdělte hřívu do požadovaného počtu stejně velikých částí. Začněte od hlavy koně a každou část rozdělte do tří pramíků.
,
Doporučuji dodržovat stejnou šířku každého copánku.
2. Spleťte části
Spleťte jednu část hřvy. Splétání by mělo být dokonalé a dostatečně utažené, ale nikoliv moc, aby se žíně nevytrhávaly i s kořínky a tím netáhnuli koně.
,
3. Copánek zajistěte
Zajistěte pevně konec copánku pomocí gumičky.
,
4. Smotejte copánek do "bobánku"
Když jste všechny části spletly, stočte copánek směrem nahoru. Přeložte copánek na půl pod sebe a pak to proveďte znovu. Copánek stočíte do takového bobánku.
,
5. Dokončete bobánek
Pro upevnění a zajištění copánku omotejte kolem každého několikrát gumičku.
,
Bobánky můžou být buď takto dlouhé -
,
- nebo takto krásně kulaté.

Sprchování a umývání koní

16. března 2010 v 16:52 T.o K.-Péče
Každý koník má hluboko v srsti usazenou špínu, která se ve většině případů nedá odstranit běžným čištěním. Proto by se měl koník minimálně třikrát ročně pořádně osprchovat a umýt.
,
Na sprchování potřebujeme kromě vody (funkční sprchy - hadice) a základního čištění také houbu, rejžák, stěrka na vodu (pot) a koňský šampón (popřípadně nějaký lesk, olejíček, mycí rukavici či podobně). Než koníka půjdeme sprchovat, můžeme mu pořádně vyčistit kopyta a vyhřebelcovat srst. Použijeme gumové a plastové hřbílko, abychom se pokusili dostat většinu špíny na povrch.
,
Koníka nejdřív opláchneme vodou. Teplotu vody přizspůsobujte danému okolí a ročnímu období.
,
Pokud je koník více špinavý, můžeme již teď použít rejžák (kartáč) a odstranit povrchní špínu nebo udělat koníkovi malou masáž.
,
Pokud je již koník ovlažen vodou, můžeme přistoupit k umytí koníka. V běžných jezdeckých potřebách určitě najdete různé druhy šampónů nebo mýdel. Koníka "šampónujeme" od krku a co nejčastěji používáme masážní (krouživé) pohyby.
,
Samozřejmě nezapomeneme na nohy a kopyta. Kopyta můžeme očistit rejžákem, ale nenecháváme je dlouho pod vodou (aby nevznikala plíseň nebo kopyto zbytečně neměklo).
,
Pokud má kůň dlouhý ocas, použijeme následující metodu. Ocas nejdříve namočíme vodou.
,
Nyní si připravíme kbelík s vodou a s šampónem. Do kbelíku namočíme ocas a trochu promácháme (viz obrázek). Pokud je ocas stále špinavý, můžeme ho ještě dále rozčesat nebo podobně.
,
Jakmile je koník celý "namydlený", můžeme ho osprchovat. Dávejte pozor na preciznost smývání šampónu, který se často drží v srsti.
,
Nakonec můžeme čistou houbou omýt koníkovu hlavu. Dávejte pozor aby se do očí ani nozder nedostalo příliš vody.
,
Teď vezmeze stěrku na vodu a setřeme po směru srsti všechnu vodu. Koníka teď dáme na minimálně hodinu do stáje, můžeme ho popřípadně ještě vysušit.
,
Koník může ve výsledku vypadat třeba takto.
Foto: Bob Langrish

Těžký život sportovců - OH

15. března 2010 v 17:31 Zajímavosti -K.
Nikoho z nás by nikdy nenapadlo, jak těžké pro nás Čechy bylo těžké se vůbec podívat na OH. Jednu z nejtěžších disciplín - jezdectví, bylo pro nás po zlatém Amsterdamu dlouhou dobou uzavřenou kapitolou. Pomyslnou bránu našeho olympijského jezdeckého štěstí se podařilo otevřít teprve Jaroslavovi Hatlovi v Athénách roku 2004 (kůň Amicus-K). A jaké tedy byli naše počátky?

Počátky...
První čtyři místa konání olympijských her (Athény, Paříž, St. Luis a Londýn) neprojevila dostatečný zájem či pochopení pro jezdecké soutěže. Von Rosenovi se podařilo v roce 1906 vážně diskutovat o zařazení jezdectví na program soutěží, ale přes počáteční příslib Londýna se celou záležitost podařilo prosadit až na "domácích" OH ve Stockholmu.
Rakousko-Uhersko se tehdy nezajímalo o účast na hrách. Po přestávce v roce 1916 (První světová válka) se další olympijské klání konalo až v roce 1920 v Antverpách. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie mělo jezdectví i vlády nově vzniklých zemí jiné starosti, než účast na olympiádě. To přišlo později.
Touha samostatně se předvést a dobře prezentovat, doplněná o přísný systematický vojenský trénink včetně zahraničních stáží ve významných jezdeckých školách (Pinerollo, Tor di Quinto, Saumur...), začala brzy přinášet své ovoce.
Již v roce 1924 se olympiády zúčastnila československá ekipa military, drezúrních a skokových jezdců. Soutěže všestrannosti se tehdy počítaly ke stěžejní disciplíně, neboť byly nejnáročnější a nejdůležitější ve vojenském jezdeckém výcviku.

Paříž
V roce 1924 se v Paříži soutěžilo ve třech disciplínách - všestrannosti, drezúře a skokovém ježdění. Nejvýznamnější byla soutěž všestrannosti (tehdy a ještě řadu let potom označovaná vojenským pojmem military). V military nás zastupovali čtyři jezdci - kapitán Josef Charous s Editorem, kapitán F. John s Aratem, kapitán František Statečný s Exterieurem a kapitán M. Pechman s Coirem. Kapitán John byl vyloučen až v závěrečném parkuru a kapitán Pechman při steeplechase. Kapitánu Statečnému nebyl povolen start ve skokové části. Celou soutěž dokončil pouze Josef Charous s Editorem na posledním místě z 32 dokončivších jezdců a z celkového počtu 44 účastníků ze 13 zemí. V drezúře se nám dařilo výrazně lépe, ale bohužel se ještě v tomto roce nehodnotily výsledky družstev. Československo reprezentovali 4 jezdci, kteří obsadili velice dobrá místa. Nejúspěšnějím byl kapitán Emanuel Thiel s Exem, kteří v celkové konkurenci 24 nejlepších světových jezdců vybojovali výborné 6. místo. Kapitán František Donda s Elánem získali 11. příčku, kapitán Otto Schöniger s Fefe 18. místo a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem 19. místo. V družstvech by to bývalo určitě přineslo bronz, ale bohužel družstva, jak jsme již řekli, nebyla sestavena.
Ve skokovém ježdění se představilo 43 jezdců z 11 zemí, z toho tři z Československa. Nejlépe se dařilo kapitánu Rudolfu Poplerovi, který v této konkurenci obsadil 23. místo s Eldorádem. Na místě 34. dokončil olympijské soutěžení kapitán Oldřich Buchar s Esperantem. Kapitán Josef Rabas s Arabem byli vyloučeni.
Tato československá premiéra byla velkou motivací pro účast na příštích hrách kde jsme poprvé a zatím naposledy skvěle zazářili.

Amsterdam
Do historie jezdeckého sportu se nejvíce zapsaly olympijské hry v roce 1928, kde ČSR získala zlatou medaili. První z jezdeckých disciplín hodnocených na olympijském turnaji byla opět všestrannost. Této disciplíny se zúčastnilo 47 jezdců ze 17 zemí. Za ČSR startovali tři jezdci a opět se nejlépe dařilo kapitánu Josefu Charousovi, tentokrát s Engadinem, který získal výborné 16. místo z 28 dokončených jízd. Ve velmi náročném crossu skončila téměř třetina jezdců, mezi nimi také kapitán Josef Seyfried s Ekulem a kapitán František Statečný s Fešákem.
V drezúrním soutěžení jsme dosáhli historicky nejlepších výsledků. Celkem soutěžilo 29 jezdců z 12 zemí. Kapitán Emanuel Theil s Loki si polepšil oproti předchozím OH ještě o jedno místo a zaujal vynikající pátou pozici mezi světovou extratřídou, když první místo získal fenomenální a dodnes oslavovaný německý jezdec Carl Friedrich von Langem. Výborné desáté místo připadlo kapitánu Otto Schönigerovi s Exem a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem získal 17. umístění.
Ve skokovém ježdění provázelo československou ekipu štěstí i smůla. Bohužel byl vyloučen Rudolf Popler s Denkem. Josef Rabas s Daghestanem obdrželi 22,5 tr. bodů a obsadili 41. místo ze 46 jezdců šestnácti zemí. Vše ovšem skvělým způsobem vylepšil kapitán František Ventura, kterému se s Eliotem podařilo ve skokové soutěži zvítězit, a tak získat první zlatou medaili v jezdeckých disciplínách pro Československo. Našim sportovním jezdcům může být věčnou inspirací a motivací. Olympijských her v Los Angeles v roce 1932 se všeobecně účastnilo málo jezdců - celkem 35 ve všech třech disciplínách. Československo rovněž chybělo mezí účastníky.

Berlín
Doslova "za humny" se konala olympiáda v roce 1936 v Berlíně. Hry ovšem probíhaly pod politickým tlakem nastupujícího fašismu. Ve třech olympijských jezdeckých disciplínách zvítězili němečtí jezdci. Tyto hry byly nejúspěšnější pro naše militaristy, a to i z historického hlediska. Startoval doposud nejvyšší počet jezdců - 50 z 19 zemí. Československo vyslalo tři jezdce - kapitána Václava Procházku, který se s Harlekýnem vypracoval na 20. příčku, na 23. místě dokončil olympijské soutěžení kapitán Josef Dobeš s Leskovem a 27. místo získal Otomar Bureš s Mirkem. Jako družstvo zaujala naše ekipa zatím nejlepší olympijské umístění na 4. pozici. Vyloučeno bylo celkem 23 jezdců. Své zástupce jsme měli také v drezúře, kde se nám opět velmi dařilo, i když ne tak jako v Amsterdamu. Tři jezdci s ČSR obsadili v hodnocení družstev osmé místo z 11 ekip. František Jandl s Nestorem získali mezi 29 jezdci 13. umístění, kapitán Matěj Pechman s Ideálem obsadili 24. místo a Otto Schöniger s Heliosem byli 29. Jen pro zajímavost při těchto hrách získal bronzovou medaili Alois Podhájský, který byl mj. dlouholetým ředitelem Španělské jezdecké školy ve Vídni. Ve skákání se nám příliš nedařilo. Startovalo 54 jezdců z 18 zemí a z 38 nevyloučených jezdců obsadil náš kapitán Miroslav Buzek s Chroustem 27. místo a kapitán Josef Seyfried s Radmilou byli bohužel vyloučeni.

Naši na olympiádě po roce 1936
S rokem 1936 skončila na dlouhou dobu účast našich jezdců na hrách a pokud se někdy později někdo na olympiádu dostal, byla to čestná výjimka (druhá světová válka).
V roce 1948 se na podzimní hry do Londýna naše dobře připravená ekipa již nedostala. Naštěstí nebyli jezdci ihned zavíraní do věznic, tak jako naši hokejisté či fotbalisté. Byla jim ale znemožněna další jezdecká příprava a výkon zaměstnání a později přišly na pořad dne i výslechy, vězení a degradace hodností, práce i osobností.
OH v Helsinkách v roce 1952, stejně tak i v Melbourne v roce 1956 (kdy se jezdecké soutěže odherávaly odděleně ve Stockholmu) se musely obejít bez naší účasti.
Naděje svitla až v roce 1960 s olympiádou v Římě. Tam se připravovali především militaristé - ing. Jiří David a Grantišek Hrůzik. Nakonec tam odjel alespoň Fero Hrůzik s Omenem v doprovodu Jiřího Davida. Bohužel v terénní části byla slovenská dvojice vyloučena.
Další hry v roce 1964 v Tokiu a v roce 1968 v Mexiku se opět konaly bez účasti československých jezdců. I když by to uvolněná politická situace 60. let zřejmě umožnila, byla místa konání OH příliš vzdálená.
Geograficky neuvěřitelně příznivá situace nastala v roce 1972, kdy se olypiáda konala v Mnichově - chystali se jak naši skokané (Pecháček, Hanulay, Glatz a další...), tak militaristé (Matoušek, Režnar, David, Vávra). Vše vyhlíželo velmi nadějně a většina do poslední chvíle věřila, že se dlouholetý sen podaří realizovat. Na poslední chvíli z účasti našich jezdců z politických důvodů sešlo.
V roce 1976 se OH konaly v Montrealu, čili opět velmi daleko, takže se o účasti ani neuvažovalo.
Velké naděje si dělalo naše jezdectví v roce 1980, kdy se olympiáda uskutečnila v Moskvě. Vlastně se jednalo spíše o míting socialistických států, neboť většina světa tyto hry bojkotovala kvůli nedodžování lidských práv a kvůli politickým poměrům, které v SSSR a jeho satelitech vládly (lehce řečeno "silně komunistická éra"). Tehdy by měl určitě velkou šanci získat přední umístění Jiří Pecháček s Amorem či Danym, bohužel opět na poslední chvíli byla jeho účast i účast dalších jezdců zamítnuta.
Olympijské hry v roce 1984 v Los Angeles i v roce 1988 v Soulu byly pro nás geograficky i politicky stále vzdálené.
První hry v postkomunistické době se konaly v roce 1992 v Barceloně. Konečně bylo možné opět zcela reálně uvažovat o účasti. Na olympiádu byla vyslána jezdecká skoková jednička Jiří Pecháček s Gartou. Pro zdravotní kompikace dvojice nakonec startovala "jen" v kvalifikačních soutěžích, ovšem zkušenost to byla nezapomenutelná. Důležité bylo, že také na stadionu u kolbiště vlála česká vlajka, a že jsme se opět přiřadili k zemím, které by se olympijských her měly zúčastňovat.
Další OH v Atlantě (1996) a v Sydney (2000) byly opět příliš daleko.

Athény (2004) a Peking (2008)
Díky všestrannostnímu jezdci Jaroslavovi Hatlovi se česká vlajka mohla opět vyvěsit před stadion. Athény byly pro naši dvojici "Jarda Hatla" a Amicus-K velmi příznivé a vynesli nám místo do 25 příčky.
Peking nebyl velmi úspěšný, bohužel se stala pro Hatlovu mladou kobylku Karlu příliš těžká terenní část. Ovšem "my" čeští jezdci by jsme si měli odnést zkušenosti a bojovat za naši čest dobrých českých jezdců a vyjet alespoň si simbolicky zkusit příští OH (Londýn 2012).

Text: Lenka Gotthardová a Charliess
Oddělovače by kone.blog.cz, lovehouse.blog.cz